Co jsem udělala? |

Na úvod » Vaše dopisy » Co jsem udělala?

Co jsem udělala?

Dagmar napsala:

pisete o zmene. A konkretne? Co jste udelala Vy pro zmenu k lepsimt tady v Cr? Vyrazila do cisteho Ch? Upozornouat umi kazdy. Jit prikladem je navod!

 

Již jsem to tu jednou psala, ale i tak si dovolím jednu

takovou úvahu. 

Co jsem udělala já?

 

Začali jsme s manželem podnikat v roce 1991. Tenkrát 

bylo možné dělat téměř cokoliv. Začali jsme dodáváním

zeleniny na Slovensko - brambory, cibule a zelí.

 

V roce 1993 se rozdělilo Československo a naše podnikání

bylo omezeno clem. 

Měli jsme zastoupení firmy Ferrero. Dodávali jsme do 

Česka čokolády a Kinder vajíčka, měli jsme malý sklad. 

Potom přišel obchod s videokazetami. V roce 1992 se nám

narodil syn, nebyly nikde dětské pleny a tak jsme je dodávali

do obchodů přímo z továrny. 

Vozili jsme zboží ze zahraničí až do roku 1997.

 

 V roce 1997 přišla krize. Stát investoval do krachující Komerční 

banky. Ovlivnilo to tehdy nejen politiku, ale i podnikání v ČR. 

Můj ex manžel odešel do Švýcarska. Já si založila jazykovou

školu v ČR, protože jsem již v té době mluvila 5 jazyky. 

Začali jsme nejdříve výukou ve firmách, potom si pronajali

prostory.

 

 

Pracovala jsem 9 let pro místní hokejový klub. Připravovali jsme

malé hokejisty, dva roky jsem byla vedoucí mužstva.

Založila jsem krasobruslařský klub. 

Pracovala jsem bezplatně ve dvou komisích města - výchova a vzdělání, 

sport a tělovýchova.

 

Provozovala jsem 15 let soukromou jazykovou školu. Vše bylo zalité

slunce do té doby než začaly evropské projekty. Odmítali jsme podporovat

politiku úplatky ve formě desátků z evropských peněz. 

 

Pracujete 12 hodin denně dvacet let. Jedinou odměnou jsou vám

kontroly státu a nesmyslné pokuty. Př. máte špatně tečku v reklamě

s názvem "s.r.o.". Dostanete pokutu tisíc korun. Dodnes nevím, kde ta tečka má být. 

 

Musíte ukázat Finačnímu úřadu staré mobily (pět let zpětně), které jste dostali od 

operátora za 1,- Kč. Po půl roce, kdy se vám stát snaží kontrolou 

zlikvidovat dvacet práce, si řeknete dost. V sázce stojí práce dvaceti

lidí, o kterých víte, proč u vás pracují. Mají rodiny, hypotéky, musí 

vydělávat svou prací. 

Stát to nezajímá. 

 

Daně musíte zaplatit na den. Stát vám vrací daně tři měsíce.

 

Podnikatel se vždy snaží najít cestu. Nedívá se na stranu. Žije pro svou firmu, 

pro své lidi. 

 

Za dvacet jsme zaplatili na daních tolik peněz, že bychom si mohli koupit

domy v celé ulici. Ročně někdy  850 tisíc Kč jen na DPH.

Co se nakonec stalo s našimi daněmi? 

 

Co jsem udělala já? Myslím, že jsem měla již dost trpělivosti. 

 

Odešla jsem do země, v které i ten poslední státní úředník ví, že jeho 

plat je z peněz daňových poplatníků. 

 

Jednoho dne máte dost. Život není dost dlouhý na to, nechat se neustále

srážet k zemi. 

 

Takový živnostník nebo podnikatel - je jedno, jak mu budeme říkat - 

není nikdy závislý na státu, ale jen na tom, co umí. 

 

Co jsem udělala já? Odešla jsem někam, kde si  lidé konečně váží

mé práce. 

 

V ČR bude podnikatel vždy jen zlodějem. Nikdo nevidí hodiny dřiny.

 

Omlouvám se těm, kteří to nepochopí. 

 

P.S. Když jsem zavírala firmu v ČR, plakali jsme s mými zaměstnanci. 

Prožili jsme spolu mnoho let. Firma rostla jako naše společné dítě.

Když jsem odešla do Švýcarska, to naše společné díte zemřelo.