Igor za volantem |

Na úvod » Moje práce » Igor za volantem

Igor za volantem

Nedávno mi volal Igor, že opouští Švýcarsko.

„Pamatujete si na mne?“ zeptal se.

Jak bych mohla zapomenout na milého mladíka, který se na mne před dvěma lety obrátil se svým problémem.

Jako téměř u všech případů, začala ta story zcela nevinně.

„Prý má hodně přesčasových hodin.“

 

Pracoval jako řidič u jedné dopravní firmy v kantonu Thurgau. Ostatně v tomto kantonu je dopravních firem jako hub po dešti.

Mnoho z nich už znám ze soudních jednání. Pořád to stejné – přesčasy, malý výdělek atd.

Igor začala pracovat u firmy v roce 2013. Majiteli jsou jeden velice milý pár.

Během pracovní doby měl mít aspoň 45 minut přestávku. Protože zásobovali supermarkety Lidl, nebyl nikdy čas se najíst.

Igor byl jedenáct nebo dvanáct hodin v práci. Ze zákona by měl dodržet jedenáct hodin po sobě jdoucích na odpočinek.

Vlastně to nikdy nebylo možné. V jedenáct večer skončil, ráno v šest začal.

 

Bylo těžké spočítat, kolik má vlastně přesčasových hodin. Jenže takový řidič je vybaven tachografem. Tak jsme se ke smírčímu soudu vydali s igelitovou taškou plnou záznamů z tachografu.

Musím opravit. Samozřejmě, že jsme si nesedli do auta a nejeli do Weifenfeldu. Nejdříve jsem musela sepsat žalobu, a potom jsme dostali předvolání.

Jak jsme psala již v úvodu, přišel velice milý pár. Na první pohled bylo zřejmé, že hlavní slovo má žena.

To je vždy těžká situace. Ženy přemýšlí trochu jinak. Nikdy nevíte, jak se zachovají. Raději  jednám s muži – zaměstnavateli.

Navíc tu byl problém, že Igor byl dříve se svými chlebodárci v přátelském vztahu. Jezdili spolu lyžovat, společně grilovali.

 

V tu dobu jsem se poprvé setkala se smírčím soudcem pane Weinerem. U něho jste měli vždy pocit, že jste na nějakém špičkovém představení klauna. Musí konstatovat, že dnes už tam nepracuje, protože smírčí soudci jsou voleni v kantonu Thurgau pouze na určitou dobu. Později jsem se sním setkala při práci ještě několikrát, byl to skvělý člověk.

Ale nechte se překvapit.

 

Podali jsme si ruce a usedli ke stolu. Příjemná prosvětlená místnost s velkými okny. Vedle smírčího soudu je exekuční úřad, kde mi také „leželo“ několik případů.

„Tak jsme se dnes sešli na divadelním představení,“ řekl pan Weiner.

Jeho slova mne překvapila, ale přetlumočila jsem je.

Na začátek vždy následuje představování, potom se přečte text žaloby.

Nejdříve se vyjádří žalující strana, potom to doplní žalovaná strana.

„Tak co se ti nelíbí, Igore?“ zeptal se majitel firmy.

„Nelíbí?“ zeptal se Igor.

„Nikdy jsme neměli problémy a teď se setkáme tady,“ doplnil.

„Mám asi 200 přesčasových hodin. Telefon si musím platit sám,“ odpověděl Igor.

„Prosím tě, jak můžeš mít tolik přesčasových hodin?“ zeptal se zaměstnavatel.

 

Uvědomila jsem si, že máme několik dní do Vánoc, a že jsem už unavená.

Taková jednání vás vyčerpají, obzvlášť když jich máte několik do týdne po celém německém Švýcarsku.

 

Otočila jsem směrem, kde v rohu ležela igelitová taška s dokumenty.

„Chcete ty přesčasy probrat podle dokladů?“ zeptala jsem se.

„My máme dobrého právníka,“ řekla manželka zaměstnavatele.

Taková poznámka mne nepřekvapila. Ostatně slýchám jí poměrně často.

„My nemáme právníka,“ řekla jsem. „My máme pracovní právo.“

Takové konstatování „rozloží“ každého zaměstnavatele.

Dojdou jim slova.

 

U takových jednání musíte reagovat na každé slovo. Musíte zvážit, co říct. Nemusíte hned reagovat slovy, ale musíte si ukládat do paměti reakce druhé strany.

Nastalo hrobové ticho.

Manželé si začali mezi sebou šeptat. V tu chvíli jsem věděla, že máme vyhráno.

„Jaký máš tedy návrh?“ zeptal se zaměstnavatel Igora.

„Požadujeme devět tisíc franků,“ odpověděla jsem za Igora.

„Vy jste se zbláznili!?“ vyděsil se zaměstnavatel.

 

Smírčí soudce se zvedl od stolu. Na druhé straně místnosti má takový malý pult, kde má počítač.

„Teď tady zmáčknu tlačítko a vystavím povolení k žalobě,“ řekl.

Pokud se u smírčího soudu nedohodnete, je vystaveno povolení k žalobě, a jdete dál k okresnímu soudu.

Myslím, že to nikdo z nás nechtěl.

 

Zaměstnavatel se otočil na smírčího soudce a řekl: „Myslím, že to nebude nutné.“

Smírčí soudce se opět posadil ke stolu a řekl: „Tak se konečně dohodněte, vy ocasové!“

Přetlumočila jsem jeho slova, ale nevěřila jsem, že to řekl.

 

Na dalších jednáních v jiných případech jsem pochopila, že je to jeho taktika. On byl prostě mistr ve smírčích jednáních. Během jeho volebního období jsme měli několikrát možnost si popovídat soukromě.

Výhodou je, že smírčí soudy jsou vždy v oblasti, kde sídlí firmy. Smírčí soudce tedy zná prostředí a ví, jak dané firmy fungují. S některými se nevidí poprvé.

Jak jsem zmínila – je velká škoda, že už tam není.

 

„Nabízíme osm tisíc,“ řekla zaměstnavatel.

Ta nabídka nezněla špatně.

Igor se na mne obrátil s otázkou: „Mám souhlasit?“

„Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše,“ odpověděla jsem.

Igor se chystal dát ke konci roku výpověď. Běžela by mu tedy do konce února dvouměsíční výpovědní lhůta.

„Chci dát výpověď,“ řekl.

„Budeš tedy jeden a půl měsíce doma, a poběží ti plat,“ řekl zaměstnavatel.

Tak to mne šokovalo.

„Můžeme to mít písemně?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě,“ řekl smírčí soudce. „Firma připraví smlouvu, kterou do 20.12. podepíšete, jinak vystavuji povolení k žalobě.“

S tím jsme se rozešli.

 

Předvánoční čas je pro mne vždy hektický, snažím se dokončit věci, na které jsem neměla čas.

Dne 20.12. jsme odjížděli slavit Vánoce do Česka. Na Igora jsem zapomněla.

Seděla jsem v autě, a zazvonil telefon. Byl to Igor.

„Mohu vám poslat znění smlouvy?“ zeptal se.

Byli jsme na cestě někde v Německu.

„Samozřejmě,“ odpověděla jsem.

Stáhla jsem si smlouvu do mobilu. Oni na druhé straně čekali se zaměstnavatelem, zda jí schválím.

Pročetla jsem smlouvu a zavolala zpět.

„Můžete mi dát paní zaměstnavatelku?“ zeptala jsem se do telefonu. „Můžete tam poopravit text, aby Igor neměl problémy s dalším zaměstnavatelem?“

Souhlasila.

Jak bylo sepsáno, tak bylo dodrženo. Igor byl ve výpovědní lhůtě jeden a půl měsíce doma a pobíral plat.

 

Minulý týden mi volal, že opouští Švýcarsko, protože se jim narodilo miminko. Švýcarsko není pro rodiny s dětmi.

 

P.S. Omlouvám se za případné chyby. Je to pracovní text. Jména byla pozměněna.